Předposlední víkend v červenci byl pro mě letos velice významný. Ať už člověk dojíždí do práce, do školy nebo třeba na praxi, po nějaké době si tělo začne doslova vynucovat chvilku klidu. A tak jsme se s Adélkou, její malou Viktorkou a s několika dalšími ženami vydaly na víkend do přírody. A kam jinam, než na Žítkovou.

Žítková je oblast v okolí Uherského Hradiště, protkaná spoustou legend a příběhů o bohyních, které tu žily a staraly se o nemocné. Už při cestě člověk cítí, jak čistá tu je příroda, jak krásné to je, když nejbližší lidé jsou kilometry daleko, všude ticho a klid..

 

 

Kromě nádherného hotelu, přírody, skvělého wellness a jídla jsme celý víkend vlastně odpočívaly. Meditovaly, povídaly si, zpívaly, tancovaly – ano, samé ženy. Maminka Adélky tu totiž vedla její seminář Krása ženy a tak se tu sešly nádherné ženy s otevřeným srdcem, bez předsudků a se spoustou lásky.

 

 

Nevím, jestli to z fotek cítíte, ale ještě nikde jsem se necítila tak dobře, jako tady. Sledovat stromy, dýchat čerstvý vzduch, nemuset řešit, co si kdo myslí o tom, co mám na sobě – po tak dlouhé době se moct konečně zhluboka nadechnout.. A přitom je toto místo pouze hodinu cesty od místa, kde bydlím. Když se na fotky dívám zpětně a vybavuji si všechny ty pocity, bojím se, že některé ráno místo do práce odbočím na druhou stranu a pojedu na Žítkovou. Nabít energii.

 

 

 

 

Cestou domů jsme se stavily u domu poslední bohyně, která na Žítkové žila.